Slámova zpověď. Z Jablonce do Wembley: o čem mluvil s Yamalem a čím ho dostal Kane
Hlavní tvář prvního reprezentačního srazu v nové éře trenéra Santiho Denii. Jméno Jiří Sláma byste sice v původní nominaci nenašli, do týmu pronikl až jako poslední ze šesti náhradníků. Přesto naskočil v základní sestavě každého ze čtyř zápasů a prožil dost možná nejintenzivnější dva týdny v životě. „Víceméně mě hodili do vody a řekli: Plav. Zpětně to beru jako výhodu,“ říká fotbalista v rozhovoru pro Ligu naruby a Sport Magazín.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Mezi zkušené opory národního týmu zapadl velmi rychle a na place strávil ve čtyřech utkáních Ligy národů 331 minut, s přehledem nejvíc ze všech českých hráčů. Vedle debutu v národním trikotu si splnil i další sny každého kluka: nastoupil ve Wembley proti Anglii a skóroval proti mistrům světa. „Až to budu v šedesáti letech vyprávět někde v hospodě, budu hrdý,“ směje se 27letý nováček.
Kromě mnoha osobních zkušeností - zpívání před kabinou, bránění Lamina Yamala a výměny dresů s hvězdou Realu Madrid - se rozpovídal i o novém trenérovi českého týmu. „Herní styl je úplně jiný, nečeský. Říkal nám, ať nekoukáme na skóre a začneme hrát náš styl. Najednou se to zlepšilo. Každý fotbalista hraje raději takhle než to řezat nahoru,“ libuje si Sláma.
Už jste si na oslovení reprezentant zvykl?
„Ještě ne. Je to pořád čerstvé, takže si zvykám, ale nechci se k tomu upínat. Jsem strašně rád, že jsem dostal příležitost a mohl si zahrát takové zápasy. Je obrovská čest stát na hřišti, když zní česká hymna. Určitě to byla příjemná zkušenost, ale na druhou stranu je to ošemetné, protože jsem si sám na sebe upletl bič.“
Cítíte najednou větší tlak?
„Určitě. A je to logické. Při každém menším neúspěchu se najdou lidé, kteří mi to dají sežrat. Ve fotbalovém okolí už jsem byl asi nějak známý dřív, ale teď jsem se dostal do povědomí širší veřejnosti. Nechci si stěžovat, jsme za to placení, je to naše práce, takže je i naší povinností se s tím vypořádat.“
Je obrovská čest stát na hřišti
Daří se vám to?
„Vůbec si nějaký větší tlak nechci připouštět a snažím se hrát stejně jako předtím. Jdu do každého zápasu úplně stejně, ať už je to druholigový soupeř v poháru, nebo když proti mně stojí Lamine Yamal. Nedělám v tom žádný velký rozdíl.“
Pojďme na začátek vašeho reprezentačního příběhu. V původní nominaci jste chyběl a trenér vás povolal až jako náhradníka. Tušil jste, že se pohybujete na hraně a může přijít pozvánka?
„Vůbec ne. Volal mi trenér Kozel a viděl jsem od něj zmeškaný hovor. Říkal jsem si: Co trenér chce, když máme volno? V tu chvíli mě to vůbec nenapadlo. Volal jsem hned zpátky a on se jen ptal, jestli jsem v Česku. Odpověděl jsem, že ano, a trenér mi řekl, že možná bude volat někdo z repre, protože se někdo zranil.“
Jak dlouho jste čekal?
„Ještě se rozhodovalo mezi mnou a jedním jménem. Zhruba za půl hodiny se to ale rozseklo a pro mě šlo o obrovské překvapení. Pomalu jsem si jel na stadion pro věci a vyrazil do Prahy.“
Volal vám přímo trenér Denia?
„Nejdřív mi volal asistent trenéra Radek Bejbl a ptal se podobně jako předtím trenér Kozel: jestli jsem v Česku, jestli jsem ochotný přijet a jestli vůbec chci reprezentovat.“
Přemýšlel jste?
